ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

LÁSKA NEMÁ HRANIC aneb ROZZLOBENÝ INČUČUNA

06.05.04 | Chliv, @ | 2998 x | vypínač

Ten hněv co obestřel moji tvář, nabral skutečně titěrných rozměrů. Dokonce jsem se musel podrbat v podpaží, abych se vzpamatoval. A při té příležitosti jsem tam nahmátl veš. Okamžitě jsem k ní pojal lásku a zaujatě se ji zeptal:

,,Copak tu děláš, malá, když máš být ve vlasech kam správně patříš?“ Jenže jsem ji při té příležitosti nedopatřením rozmáčkl. Praskla jako praskají krovky brouka a mně nezbývalo, než abych ten neadekvátní zbytek hnusu zahodil do bezprizorna. Bylo světlo a venku se pohybovaly četné sluneční paprsky. Byly všelijak pokroucené, ale ne tolik, jako ty ošklivé bytosti, co se zvou lidmi. Musel jsem si napřed odkýchnout, než jsem ji uviděl. Měl to být cit. Nemělo to jen rozehrát naše nebezpečně nadržené a nadité žlázovité pohlavní orgány. Údajně, dle jejích slov, jsme se měli dokonce i milovat! Ale já si jen nakonec zakryl uši a zaposlouchal se do toho vnitřního hukotu. Byl to Vesmír. Byla to Mléčná dráha a mezigalaktická symfonie J. A. Bakcha. Vybavil se mi Douglesův Stopařův průvodce, a tak jsem bryskně vytáhl z kapsy mokrý ručník a zamával jím procítěně směrem k obloze. Dostala jednu dvě rány přes tvář. Asi ji to i štíplo. Ale mě to zkazilo radost. Na líci ji naběhly dvě mokvavě zarudlá jelita. Měl bych ji politovat? Kladl jsem si tuto otázku, jako kdybych se snad pídil po smyslu života stejně jak Shakespearův Hamlet. Ale namísto toho mě vlastně zaujalo jen to dítě, co šlo pouštět draka. Na jaře, za naprostého bezvětří, na Smetánce! V prostřed jedné z nejfrekventovanějších ulic Vsetína. Zastavovalo mimovolně dopravu. Řidiče přivádělo k šílenství a devalvaci vlastního vědomí. A matky trhaly svým parchantům ještě v kočárku obočí. Ale to dítě chtělo dát jen drakovi směr a možnost vzlétnout. V dálce šel spatřit pohřební ústav a železná ohrada s ostnatým drátem, která oddělovala Cikánský sqaut od místní polikliniky. Zamyslel jsem se. Přišlo mi skutečně zvláštní, že na tomhle světě svítí ještě pro tyhle lidi Slunce. Nepovažuji se za Čecha, ale začínám pochybovat o tom, že bych se ještě kdy mohl považovat za člověka.

Znovu jsem si odkýchl, vysmrkal do rukávu svých kalhot a znovu reflektoval její přítomnost. Byla pryč! Asi pět kroků ode mne. Líbala se s postarším mužem, který ji během tohoto cituplného prožitku a transakci citu strkal do kapes desetitisíce. Ano, už to skutečně nebyla čtrnáctiletá žába. Byla to dospělá, skorem třicetiletá žena, která moc dobře věděla, co hýbe světem a uvědomovala si papírovou jistotu jistot.

,,A já myslel, že to jsou javorové listy,“ vydloubl si z nosu Jude hlen. Nacpal si jím dýmku, škrtl zápalkou a zabafal. Jude byl boháč. Jude je bohatý. Pro Judeho je i v dnešní době padesát korun spousta peněz. Dívám se do svých prázdných kapes a chápu ho. Chápu, že nemá na tabák a já společně s ním pak prohrabuji popelnice, v nichž hledáme úpěnlivě prázdné pivní láhve a nebo jakékoli jiné, které bychom mohli zpeněžit. A skutečně. Za necelé 3 hodiny máme na dva lity červeného čuča. Jdeme s ním kolem nemocnice ke splavu, kde už nás čeká blahodárný život opilých socek a nádherná příroda plná motýlů a smažek čichajících toluen, anžto tech. Sedíme na Sluncem rozpálených kamenech, držíme se za ruce a necháme se ovívat křídly vážek. Pár metrů od nás přejede nákladní vlak. Asi patnáct minut na to osobní. Lidské stvůry po nás řvou impertinentní narážky a blijí na nás z otevřených oken tu svoji odevzdanou našedlou skutečnost posedlou svatým prozřením zhnusení sebe sama.

Odkýchl jsem si, vysmrkal se do ponožky, dal si loka odporně zoctovatělého vína... A byl šťastný!

6. května 2004

Chlív out

pro Maxe


  • Diskuze: 3 komentáře, nejnovější: 24.02, 17:48 - Michal Hrůza
 Přidat komentář 




› Online 11


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2020 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14755
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6344
autorů: 860