Nokturno.net / tvorba / dílko

Uprostřed davu a přeci sama,
uprostřed mříží – přec nespoutaná.
„Co je to láska?“,
ptá se nás všech.

„Tělesná touha?“
Duše se rouhá představami smyslnými,
když noc je nekonečně osaměle dlouhá…

Uprostřed lidí hledá člověka,
srdce její tají mlčenlivý vzdech,
umíráčky bijí a mráz jde po zádech.
„Copak tu žádný člověk není?!“
A  představa člověka
je daleká…

Zoufalá duše se oddává snění
a dlouho,
dlouho, dlouho, dlouho
se společně se srdcem ptá:
„Copak nikde na světě není?!“

A  čeká

na člověka…