Nokturno.net / tvorba / dílko

Ta stará kurva se vrátila. Poznal jsem jí dřív, než vstoupila. Prozradila se sama. Tím odporným, hnilobným zápachem. Posadila se naproti mě a ležérně si přehodila nohu přes nohu. Byl to její starý trik. Věděla, že podlehnu. Že jí znova propadnu. Kolikrát ještě? Kolikrát?!
Mojí mysl zaplavil pocit beznaděje. Jak se jí zbavit? Vyhodit dveřmi? Vrátí se oknem! Jak...?!
Nervózně jsem si zapálil cigaretu. Nikotinový kouř v plicích mi připomněl staré časy. Dobu, kdy jsme byli nerozlučná dvojka. Já a ona... a cigareta. Trojka... Byl jsem zvyklý v její přítomnosti kouřit a tenhle starý zvyk se vrátil spolu s ní. Bylo to už dávno, co jsem přestal kouřit...
Zvořile jsem jí požádal, zda by mě nemohla nechat na pokoji. Vysmála se mi. Zkusil jsem jí poprosit. Ponižoval jsem se před ní, pitvořil...
A potom se to stalo. Ani s odstupem času nedokážu popsat, co to bylo, ale náhle jsem toho měl dost. Přišel čas zjednat nápravu. Moje ruka pevně uchopila topůrko sekery opřené o stěnu. Jedna rána a její hlava praskla jako meloun...
Sednul jsem si zpátky do křesla a rukávem si otřel čelo. Pohled na ní, jak se bezmocně zmítá ve smrtelné agónii na podlaze, vykouzlil na mé tváři úsměv... Jak dlouho už jsem se nesmál? Měsíce? Roky? Je to to pryč! Ještě dnes se směju, když si vzpomenu na ten den. Den, kdy jsem zabil svojí depresi...