Nokturno.net / tvorba / dílko

Primitivními projevy živočišné vulgarity se pokouším vetřít do dobré společnosti. Upřednostňuju psychický teror před násilným bitím svých útlocitně latentně uslintaných spoluobčanů. Hlavně pak bezbranných batolat, která mě provokují svým nelítostným řevem.

,,Dožadují se jen mléka, Petře,“ řekl Jude. A jakýmsi velice zajímavým a nevšedním způsobem se mu podařilo žiletkou si přeřezat šourek. Civěl jsem na něj, zahanben svojí vlastní slabostí. Ale on jen dodal: ,,Ani to nebolelo,“ pročež omdlel. Usoudil jsem, že se půjdu provětrat do přírody, kde snad narazím na nějakou krásku. Mladou a půvabnou nymfomanku, která by toužila obohatit mě svým tělem. Po její mysli jsem však ani pramálo nepral.

Ale bylo krásně! Krajina prosluněná a prodchnutá prvotním chtíčem. Snad přímo jeho bájným archetypem. Každý se chtěl prostě nažrat. Dokonce i ten discofil Banán šoupal nemilosrdně na stromě Malou. Větev pod nimi však v návalu rozkoše praskla a oni spadli do hlubokomyslné milostné sféry odnětí identity - kde si zlámali vaz o ejakulační šutr. Už jsem si skoro myslel, že začíná báječný den. Když tu jsem ale potkal ji.

Stála nahá na kameni u “Kotla” a něco prováděla s tou větví. Trochu mě to zarazilo a rozehrálo moji obludně vyblutou fantasii. Vypadalo by to i docela smyslně, kdyby však naprosto nesmyslně pojednou nepraštila hlavou o kámen a nezačala zrůdně krvácet. Do té doby působila i docela přitažlivě. Teď však z ní zůstala jen zkrvavená sračka přeplněná malomyslnými ideály cti sadomasochismu. Nicméně jsem k ní přistoupil. Poklekl a zatahal ji za ztvrdlou bradavku. Začala vřeštět. Začal jsem vřeštit společně s ní. Stopl jsem si to. Kdyby tak náhle neupadla do mdlob, vřeštili bychom skoro 4 minuty a 5tadvacet sekund! No není to výkon?

Poté co jsem nahmatal její neznatelný puls, jsem ji strčil do řeky. Doufal jsem, že ji ledová voda probere. Ale asi byla snad až příliš vlažná. A tak se i asi pravděpodobně utopila. Ale to já už měl dávno docela jiné starosti. Šel jsem k Pavlíkům na pivo. Chodím tam už takhle sedm let po sobě. A dalo by se soudit, že jsem vlastně byl i tamnějšími notoriky odkojen. No, a jak jinak, začalo to velkou borovičkou.

TŘESK

...byl jsem ještě šestileté batole. Starý sto pětašedesáti kilový Pincek mě svíral v náručí. Měl mě přiloženého ke svému vystrčenému hedvábně chlupatému prsu. Byl jsem mu fanaticky zahryzlý do nateklé bradavky. Borovička z tama tryskala proudem. Starý Pincek u toho ječel jako smyslu zbavený. A já to do sebe dral, dokud mi tím docela neprosákly slipy. Ale to už mi bylo asi nějakých patnáct let. Měřil jsem metr a centimetr. A ve slipech jsem měl ve skutečnosti průjem. Byl jsem nesměle průbojný, tvář i záda osypané beďary. Cítil jsem se fantasticky a byl mezi svými. Řechtal jsem se smíchy a tu a tam se válel v naprostém brekotu pod stolem. Stará paní Pavlíková usoudila, že jsem pravděpodobně asi labilní. A tak mě jakýsi magor přetáhl palicí na vepře po hlavě. Od té doby jsem docela vyrovnané povahy. Směju se na lidi a šťourám do žen.

,,Ženy tu ani od ničeho jiného, než od šťourání, nejsou,“ řekl Jude. Vydloubl si z nosu hlen, nacpal si jím dýmku... a zabafal. Léto mohlo klidně začít!

7. května 2004

Chlív out