Nokturno.net / tvorba / dílko

Možná a snad tam někde ve stínu doufá,
stejně jako já,
že není jen skutečnost pouhá.
Možná a snad tam někde v  temných zákoutích sní,
stejně jako já,
že není na světě jediný svého smýšlení.

Snad budu mít tu čest jeho býti,
třebas jen potravou,
snad nadobro jsem lapena v  jeho síti.
Snad já jím a on mnou – jednim se stanem,
navždy spolu,
az do konce byti jen on je mým pánem.

Možná a snad pak pochopím,
stejně jak on,
jak ideály i  skutečnosti odcházejí se staletím.
Možná a snad pak jídlo si zprotivím,
stejně jak on,
a všechny své nepřátele postupně umírat uvidím.