Nokturno.net / tvorba / dílko

Mladá i  krásná, trhá má jablka hrdosti,
mě důvěrná a cenná, a češe strom
beze zlosti
Milá a líbezná, bohužel nezná milosti.

Strádám a strádám, neznám kapku lítosti
Jsem sám a sám, máchám své nemohoucí
tělo v  bezmoci
Hádám a cítím, že umírám,
ve dne spím raději

Duše má slabá, nemá sílu se podělit
ani bezduchý její pohled, mě nemůže pobavit
ani teplo svíčky, led nerozehřeje,
v  tvářích má dolíčky, čekám že se usměje.

Chtěl bych být batole, nebo i  mrtvý snad
Už nemám tě, i  zemřít je těžký čin
Chtěl bych žít navěky.

Nyní jen bloudím, předstírám život
Tělo je pán, duše je otrok
Na špatném místě jsem, nejsem znám,
Kdybych byl pes, jak rád bych si hrál.

Dnes půjde beze mě, já musím být sám
Přítel je naděje, hledám jí, pátrám.

Samota, jediný přítel v  mém pokoji
Ona mě miluje, zůstává se mnou dál
Ona mi rozumí, chápe mé vtipy
Neboj se jediný drahý můj příteli

zůstanu s  ní napořád…

Jdi dívko jediná, černé víko nad tebou zavřeli.

samota pistoli objímá…

Proč jsme si má lásko, smrt na stejné posteli slíbili.
Ty jsi mě zradila, já slovo držím
kdyby jsi mě viděla, jak nad dřevěnou vitrínou klečím
Já se dnes nemodlím, necítím strach
Rozsypávám po zemi střelný prach.

třese se mi ruka…

Mám trošku obavy… Jsem sebevrah?

Už nejsem batole, já už jsem mrtvý snad
Už nemám sil, skončil poslední čin
Chtěl bych žít navěky!