Nokturno.net / tvorba / dílko

Neumím možná na loutnu sladce hrát,
nechápu důvod se pro hlouposti prát,
neumím asi číst pravdu mezi řádky,
odmítám přijmout divné pořádky

….. do očí se dívám černému knězi
a mlčím ……

Na stole víno a pod ním spící pes,
svazek starých svitků, kdo četl by je dnes ?
Láska a Pravda se v koutě tiše smějí,
na starém oltáři se zvláštní věci dějí.


…. někdo tu chybí. A pr oto je to Ticho
i  já mlčím.

Noci jsou hříchem znamenány,
dny plné bolesti stokrát proklínány.
Není kam utéci, cesty nám chybí,
v  přístavech se tísní příliš mnoho lidí

… lodi se rozpadly. Kdo se jich dočká ?
raději mlčím.

Ulice s do my tak slepá okna mají,
u  prostřených stolů lidé v  kostky hrají.
Zemdlené ruce se neodváží sepnout,
na trůny králů si chce kde kdo sednout

….. koruna z ha dích těl spletena. Kdo to pochopí ?
v  naději mlčím.

Noviny píší jak správně se milovat,
káva je nezdravá, řeč nutno pilovat.
Rohlíky s  máslem sílu vám nedají,
ztučnělá játra si o  nemoc volají

…..trnová koruna do temnot trčí. Vidí ji lidé,
však ze strachu mlčí.

Zamykám svět. Tu hrobku plnou klamu.
Slunce je nad horou, snad cestu k ně mu zvládnu.
S  batohem na zádech se polní cestou vydám,
k  ptačímu zpěvu se svým hlasem přidám

nebudu mlčet a nebudu se bát. Jiný vidím svět,
proč měla bych si lhát ?

Jen nevím, který z  nich je klam.
Otázku pošlu. Nahoru. Ke hvězdám …