Nokturno.net / tvorba / dílko

Někdy slyším v uších hrát hudbu. Ale většinou mi to jen drkotají zuby zimou. Venku je teplo, ale já sedím nahý na bobku ve sklepě. Máme nádherně vlhký sklep. Je tam útulně. Tu a tam skrze místnost prosviští stonožka. Velká a tlustá. Když ji vidím, dělá se mi náramně zle a jsem docela bezprostředně znechucený. Ale nedávím!

,,Což je úspěch,“ řekl Jude a sondoval mě svým prokaleným pohledem. Zazvonil totiž na zvonek. A matka mu řekla, kde trávím svůj pověstně vyhlášený volný čas. Je to moje dovolená. Je to můj milovaný sklep s houbou na zdi a plísní po stranách. Občas o tom dokonce napíšu román. Nikdo to ale nečte. Až na mého dovyfuka Vojcka Tomaníka. Koupí mi za má slova malého rumíka, a pak ty tisíce stránek spálí. Ptám se Judeho:

,,Co chceš?“

,,Můžeme se u tebe ožrat?“ povídá Jude a už z kapsy vytahuje Olina s Fikasem. Fikas je až na tričko death metalu nahý. Jinak má na sobě jen obarveného ptáka a španělku se třemi rozladěnými strunami. A hlavu plnou skvělých nápadů!

,,Poďme se oběsit,“ řve na celé kolo jako nějaký pobouřený kojenec. ,,Budu soudcovat, uzavírat sázky a oslavovat. Složím hymnu na vaši smrt a podepíši vám autogram rydlem na víko rakve. No nejsem úspěšný mladý utajený muž?“

Nevadilo mi to. Taky mám aktuálně scvrklý pyj a jsem nahý. Navíc Jude je v plandavých teplácích a Olin si provokativně zívl. Olin občas zívá v pravidelných dvouminutových intervalech. Naštěstí to ale není příliš často. Protože někdy takhle dokáže zívat i celé dva týdny. A to vám pak přijde jako ryba na suchu. A vy už po asi třech dnech, čistě bezděčně, vezmete bytelnou dřevěnou paličku a prostě ho umlátíte k smrti. Trocha té krve a mozkomíšní tekutiny ještě nikomu neuškodila. Hihi.

A pak už naštěstí Jude vytáhl to víno. Ve sklepě je skutečně útulno. Obnažený Fikas se opřel do strun. Vypadal skutečně srandovně, když mu z té primitivní rozmnožovací žlázy začala odkapávat mouka. Byla plná moučných červů. Ale jak by asi řekl Hagis:

,,Pecen chleba bych z toho snad ještě splácal.“

Hagis je machr. Říká to o něm i Jitka Pernicka. A ta to musí vědět! Je to jeho osobní autentická nymfomanka. Kalhotky nosí zásadně naruby a dělá na nás, vesnické burany, obličeje! Ale mi ji to trpíme. Jinak by nám totiž Hagis rozbil naše žlutá umělohmotná autíčka se setrvačníkem. A čím bychom pak jezdili? Snad ne fárem na sluneční energii! Copak jsem nějaký magor?

,,Jsi Petře, jsi strašlivý magor a ne nějaký. To by bylo až příliš slabé slovo do pranice,“ usmál se na mě Jude a dal mi loka toho zoctovatělého moku. Byl lahodně prímový a decentně nepitelný. Jak říkám, ve sklepě se dějou věci. Fikas brnká na tři rozladěné struny a Olin všem ukazuje svoje nové tetování na temeni mozku. Teda, řeknu vám. Mozek nic moc, ale to tetování! Ťip ťop. Vskutku erotické.

A pak jsem si nečekaně odkašlal a usmyslel si, že budu mít přednášku k davům. Byl tam ale jen ten Jude s Olinem a Fikasem. Taky sem navíc usnul. Jude mě ve spánku znásilnil a Fikas zase pro změnu dokonale zesodomizoval Olina. Jenže takhle to už na vesnici chodí. Všichni tu jsou tak přívětivě arogantní a mile agresivní. Brutalita a násilí páchané na ženách tu teče plným proudem. Je koneckonců častější, než kojenecký nektar deroucí se z prsu a slovo Boží. A bez té nemalé kapky alkoholu zatemňující mysl a rozjařující doposavad chmurnou náladu, byste tu přežili sotva půl dne! Ale jak by asi řekl Billy Pilgrim z vynikajícího Vonnegutova románu JATKA Č. 5:

,,Tak to chodí.“

10. května 2004

Chlív out