Nokturno.net / tvorba / dílko

Všimli jste si někdy toho, kolik zátek od plechovek se povaluje na ulici?? V  poměru mezi, zátkami od plechovek a plechovkami samotnými by měla panovat jakási přímá úměrnost. Například v  Praze, když jdu potkám desítky otvíráků, jak se povalují svou osobitou bezstarostností na zemi. Lidé je sbírají po desítkách je dávají na klíče, chrastí jimi a jinak obtěžují zbytek občanů; a na ulici jich se pořád dost a dost pro ty, co s  touto šíleností ještě nezačali. Kde se ale pořád berou? Během dne potkám s  plechovkou v  ruce v  průměru tak 2  lidi. (Pokud zrovna nestojím na Václaváku v  době velikonočních trhů. Je jasné že tam jich bude víc.) Jasně, můžete si říct, „Plechovku vyhodím, ale víčko na té zemi bude kdovíjak dlouho ležet, aniž by se s  ním cokoliv stalo.“ Tuto nerovnost by ale měli vyrovnat ti „sběrači“. Navíc si troufám tvrdit, že nejsem jediný člověk, který plechovku otevře bez toho, aniž by urval víčko a hodil ho na zem. Je nás víc. Tak kde se pořád ty víčka na ulici berou? Rozřešení mi přinesla až jedna paní, která šla s  plechovkou v  ruce. Byla již prázdná a tato paní čekala jenom na to, až ji bude moct hezky (ne)ekologicky vyhodit do koše se smíšeným odpadem. Jakmile ho našla, utrhla víčko a plechovku vyhodila. Pak jsem ji viděla jak toto víčko o  20  metrů dál hází na zem… Snad proto, aby přineslo radost některému se sběračů. Nebo prostě proto, aby podpořila tuto „nepřímou úměrnost“.