28.05.04 | Anemone, @, další tvorba | 2332 x | vypínač
I přestože nám paprsky slunce žíhají tváře,
jsme stále bledí jako smrt.
I přestože dýcháme čistý vánek,
prach a plyn plní nám hruď.
I přestože ptáci kolem pláčou,
jen palbu vzdálenou slyšíme.
I přestože je vše dávná minulost,
nářky a pach krve stále cítíme.
I přestože žijeme dál,
tam mezi zákopy jsme smrt potkali.
I přestože jsme tvrdí chlapi,
i přesto vše jsme tenkrát plakali.
Měli jsme duši…
Tu nám vyrval z těla bodák války.
momentka x krev * temnota přetvářka humor srdce vyznání příroda poezie vztah vztahy strach haiku antilistí hrůza čas marnost nenávist zklamání život žena pocity touha realita smutek město sen noc emoce mládí zima jen tak samota les podzim beznaděj ... voľný verš . osud smrt sobota láska cesta fantasy naděje deprese .. tma erotika bolest zoufalství povídka pocit horor aa sex svoboda horror vzpomínka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866