Nokturno.net / tvorba / dílko

I přestože nám paprsky slunce žíhají tváře,
jsme stále bledí jako smrt.
I přestože dýcháme čistý vánek,
prach a plyn plní nám hruď.
I přestože ptáci kolem pláčou,
jen palbu vzdálenou slyšíme.
I přestože je vše dávná minulost,
nářky a pach krve stále cítíme.
I přestože žijeme dál,
tam mezi zákopy jsme smrt potkali.
I přestože jsme tvrdí chlapi,
i přesto vše jsme tenkrát plakali.

Měli jsme duši…
Tu nám vyrval z těla bodák války.