23.07.07 | Berenika, @, další tvorba | 2197 x | vypínač
Vím, že navždy
kráčím sama!
Jsem jako slunce žhnoucí.
Země suchem rozpraskaná.
A můžeš mi
stokrát lásku přát.
Jsem země rozoraná.
Mnoho nezáleží,
zda máš mě,
nebo nemáš rád.
Vím, že navždy kráčím sama.
Přesto ti šeptám hlasem tichým:
prosím tě, hlaď mě, HLAĎ…!
, linkuj! 
, jagg 
haiku hrůza horor tma zima touha srdce sobota .. povídka temnota město horror fantasy vzpomínka život * les vyznání zoufalství mládí smutek vztah humor sen sex nenávist momentka láska deprese osud voľný verš pocit žena antilistí . cesta samota naděje emoce ... aa x zklamání krev poezie čas příroda noc přetvářka smrt erotika podzim realita pocity bolest jen tak strach svoboda beznaděj marnost vztahy
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867