23.07.07 | Berenika, @, další tvorba | 2169 x | vypínač
Vím, že navždy
kráčím sama!
Jsem jako slunce žhnoucí.
Země suchem rozpraskaná.
A můžeš mi
stokrát lásku přát.
Jsem země rozoraná.
Mnoho nezáleží,
zda máš mě,
nebo nemáš rád.
Vím, že navždy kráčím sama.
Přesto ti šeptám hlasem tichým:
prosím tě, hlaď mě, HLAĎ…!
, linkuj! 
, jagg 
srdce erotika beznaděj horror čas realita x příroda aa pocity temnota láska smutek jen tak život deprese pocit strach město žena mládí povídka fantasy humor nenávist . svoboda smrt sobota les podzim .. sex naděje cesta vzpomínka marnost ... zima haiku krev poezie noc antilistí bolest vztah * samota přetvářka zklamání momentka voľný verš emoce hrůza osud zoufalství sen tma touha vyznání horor vztahy
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867