23.07.07 | Berenika, @, další tvorba | 1855 x | vypínač
Vím, že navždy
kráčím sama!
Jsem jako slunce žhnoucí.
Země suchem rozpraskaná.
A můžeš mi
stokrát lásku přát.
Jsem země rozoraná.
Mnoho nezáleží,
zda máš mě,
nebo nemáš rád.
Vím, že navždy kráčím sama.
Přesto ti šeptám hlasem tichým:
prosím tě, hlaď mě, HLAĎ…!
srdce voľný verš erotika smutek cesta zoufalství krev povídka antilistí .. naděje vyznání vzpomínka sen horror vztah přetvářka deprese . strach čas tma emoce aa osud samota sobota temnota nenávist podzim beznaděj poezie zima smrt život zklamání příroda marnost x noc jen tak svoboda touha sex hrůza láska fantasy haiku * ... bolest pocity momentka horor les realita žena vztahy humor město mládí pocit
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866