Nokturno.net / tvorba / dílko

Minuty stékají po ňadrech
a vúně vanilky se plazí po krku,
rty laskají prsty chladné po větru-
zavři oči…
Někdo jiný se za nás snad pomodlí,
když už jsme hříšníci.
Taky lžeš tolik co já?
Ano, ješte víc.
Aaaach ano, ještě…

Držíš mě za zápästí ve vratech
a pohledy mají dramatickou odmlku,
kdyš svazuješ mi rukávy na roztahaném svetru-
zavřu oči…
Proč by jsme nemohli?
Se stehny něhu pálící.
To tys mě pozval k  sobě dál…
A  teď nechceš nic?
Tak puč mi ještě něco do toho toho deště…

Ať cestou domú nepromoknu a nekřič, že sis to rozmyslel….
Vlastně i  ten deštník si nech…