Nokturno.net / tvorba / dílko

Londýn. Londýn je město. Velké město. Já jsem ale v Praze. Čekám na letadlo a za oknem se pohupují líné vločky sněhu. Koukám na blondýnku. Pěknou blondýnku. Smyslnou a erotickou holku, s pevným tělem. Přeji si, aby seděla v letadle vedle mě. Nesedí. Mám vedle sebe chlapa. Tlustýho chlapa, co nerozumí ani česky ani anglicky.

Letím do Londýna jen tak. Vlastně ne jen tak, letím tam kvůli holce. Jiný holce, než ta co byla v letadle. Moc pěkný holce.

Londýn. Tady taky sněží. Jedu černým taxíkem do centra, hotel Sanderson. Nejlepší vůbec. Ta moje holka bydlí v Hiltonu, je to deset minut taxíkem, ale já tam teď nejedu. Místo toho se procházím ulicí, jen tak, a hledám místo, kde prodávají květiny. Kupuji růže, červené růže, nádherné růže, voní a září, v té zimě, jsou to panny. Neposkvrněné. Říkám consierge mého hotelu ať je pošlou holce, té mojí holce. Jen tak. Aby měla radost. Neví, že jsem taky v Londýně.

Představuji si ji. Sedí ve svém pokoji, pokojská klepe na dveře, a nese jí růže, panenské, orosené, s přáním k narozeninám. Usměje se, dá jí pusu, pomiluje se s ní... Hm. Vlastně ne. Už ji fakt potřebuji vidět. Tu svoji holku. Pošlu jí sms, že ji chci vidět. Zítra. Dnes budu dělat něco jiného. Budu zkoumat jiný holky. Jen tak. Abych věděl, proč si mám té svojí vážit a mít ji rád. Jiný holky. Taky pevný těla. Nemám rád, když něco kolem visí. Je to... neestetické. Hnusí se mi to. Pevný těla. Ministry of Sound. Už trošku out, ale pořád in. Večerní party. Angličanka z Cambridge. Italka z Neapole. Holanďanka z Rotterdamu.

Myslím na svoji holku. Proč jsem za ní nezašel dnes? Co je to za hru? Hraju si s ní, nebo si hraju sám se sebou? Vím to, je to moje hra, jenom pro mě. Něco mě na tom uspokojuje, sám sebe trýznit, nechávat se napínat, čekat, těšit se. Prožívat sny je někdy lepší než skutečnost. Někdy. Sny nemají následky, výčitky, je to čistý prožitek. Mám rád sny.

Beru si Prozac a bavím se s lidma. Barevný lidi. Tmavý lidi. Líbí se mi tmavý lidi. Dnes. Jak je to možný? Jindy ne. Neřeším to. Posunuji se. Někdo mi něco dává a já si to beru. Neměl bych si to brát. Nevím co to je. Ale vypadá to dobře. Co to jen je?? Je mi dobře. A ta holka vedle. Pevná. Sebejistá. Tak. Je to dobrý. Chci ještě. Cpu to do sebe. Všema otvorama. Všichni to cpou do sebe. Je to všude. Leze to z děr v zemi. Leze to z ventilace. Nebo se mi to zdá? Nevím kdo jsem. Proč tady jsem. Co bude zítra. Nevím, ani, co je dnes. Co bylo včera. Vím jen, že to brzo skončí. Dobré věci trvají jen krátce. Proto člověk musí umět snít, aby neumřel na nedostatek prožitků a požitků.

Pocity. Nálady. Vůně. Voňavá a orosená. Hebká. Měkce pevná. Vznáší se ve vzduchu ladně jako kouř. Opojená. Nakrmená. Vyplněná. Vychutnávám si ten sladký pocit.

Zítra budu taky žít. A ta holka tam bude se mnou. A Londýn. A zima.