Nokturno.net / tvorba / dílko

Celý tento příběh je krutou pravdou,pradou o nevydařené brigádě zprostředkované na území cizího státu. Vše skutečně bylo tak, jak níže píši, ale už není, vše vyprchalo do neznáma a s tím i naděje, že se kdy člověk domůže spravedlnosti.
Toto nebyla noční můra, za které se ráno probudíte, byla to trpká realita, nemilosrdná hříčka osudu. Jednalo se o brigádu, konkrétně zprostředkovanou českým královédvorským ponikatelem na území severního Řecka v roce 2002. Ač nás rodiče varovali, nedali jsme si říci a riskantní podnik absolvovali.
Podepsali jsme před-smlouvu, zaplatili nemalý poplatek ve výši několika tisíc korun na osobu, podali výpovědi v zaměstnáních a hurá za svým velkým snem. A cože nás lákalo a přitahovalo na Řecku? Byla to možnost prožít dobrodružství. Měli jsme to krásně nalinkované: dva měsíce pracovat a poslední třetí měsíc procestovat tuto malebnou zemi křížem krážem.
Kdybychom jen tak před odjezdem uposlechli rady svých rodičů, jež tos námi mysleli jen a jen v dobrém, ale které jsme ignorovali, neboť jsme chtěli odjet za každou cenu.
Ostatně dobré rady by se měly předávat druhým, jsou přec nad zlato! Měla jsem jich poslechnout! Ne naradmo se říká! dříve rady sháněj, než-li tě tíseň donutí! Ano, překvapila nás nepřipravené, dychtící nejen po radách, ale i pomoci. Bylo ale příliš pozdě! Naivně jsme důvěřovali podvodníčkům; každý máme ostatně sklon věřit nezunámým, vždyť nás ještě nikdy nezklamali. Vše se zdálo bez poskvrny. Ale opradu jen zdálo! Byl to obrovský omyl!
A náš růžovoučký sen se v mžiku proměnil v bezvýznamný prach: "Jsme tu na černo! Nikdo mi tonemusí připomínat, dalo se to ostatně předpokládat, i když ve smlouvě bylo řečeno něco úplně jiného. Mimochodem zaměstnavatelé v Řecku mohou oficiálně přijmout do pracovního poměru kadého Řeka, který dovršil 14ti let a každého cizince, který disponuje povolením k pobytu a pracovním povolením. Proč jsme po přijezdu nic neobdrželi? Z jakého důvodu? Bylo to již tak předem domluvené a naplánované? A co cizinecká policie? Zachrání nás prohlášení, že jsme tu ouze na dovolené? Tedy alespoňdo doby, než se vše nějakým způsobem vyřeší?"
Podvodníček nám ale připravil nemilé překvapení. Byli jsme tam bez práce, bez přístřeší, bez jídla a pomalu bez pití, bez řádných hygienických podmínek, bez povolení k pobytu, bez pracovního povolení, jen s neustálým strachem a beznadějí, že už ikdy nespatříme své blízké osoby a rodnou vlast.
Ano, během chviličky jsme procitli do kruté reality pod stanem, bez ničeho, jen s rukama v dlani, čekali jsme na nějakou pomoc s hladovými žaludky, nemajíce kousku pořádného žvance do pusy a musejíce v pudu sebezáchovy krást i to nejposlednější sousto. Ano, ač nerada, přiznávám se! Stali se z nás zloději! Při činu nás provázel obrovský strach z odhalení, ale nutkavý a svíravý pocit žaludku byl mnohem silnější! Mrazilo nás po celém těle, ale hlad udělal své. Nemysleli jsme na nic jiného, než se pořádně nadlábnout! Ano, stali se z nás žebráci čekajicí na slitování a podání pomocné ruky. Ano, byli to lidé, jež nedomýšleli možnost nezdaru, nevzali si žádnou finanční rezervu, museli nyní snášet ona příkoří. Už se neoddávali svým snům a představám, zaháněli jen černé mraky a snažili se nepřipustit si už žádné další černé myšlenky.
"Sprací je to slušněji řečeno v pytli. Štve mě to! Pořádně mě to užírá! Určitě se na nás vykašlali, nechali napospas svému osudu, plácat se v řeckém bahně. Mám strach! A ne malý! Nechci si ho sama sobě připustit, ani před cizými, ale visí na mně jak klíště.