Nokturno.net / tvorba / dílko

Baví mě koukat se na chodník, když je tma. Znáte to, ne, když dete pozdě večer třeba z  hospody nebo od kamaráda a všude je takový to divný ticho. Na celý tý ulici ste třeba sami a slyšíte jenom, jak dete. Jenom vaše kroky. Sem tam se za plotem zatetelí sýkorka, co de taky z  hospody nebo od kamaráda, a příšerně vás to vyděsí. Koukáte do prázdných výloh nebo do těch větších, osvětlenejch. Voranžová na semaforu si bliká, jak chce, protože se nikdo nenamáhá ty světla opravit. A  proč taky? Všude je takový ticho…
Včera bylo tohle ticho zvlášť divný a tichý. Sednul jsem si venku před dům na schody a poslouchal. Naproti za plotem školy a školky spadnul asi nějakej klacek nebo zakopnul vrabec. Tak neuvěřitelně nahlas.
Ve městě je v no ci všechno voranžový. Jenom hodiny na věži kostela svítěj jinak. A  dou jinak. Aspoň než moje hodinky. Ačkoliv jinak než moje hodinky dou prakticky i  hodinky mýho šéfa.
Voranžová je dobrá barva. Není moc upřímná, ale zas má jiný plusy. Symbolizuje město, tichý noční město, který mám rád. Často si říkám, že na venkově to musí bejt fajnový, protože tam nejezděj auta, kvákaj tam žáby místo těch aut, pokud tam je rybník někde blízko; všichni se tam znaj…
Jenže ve městě… Člověk má mnohem víc času, protože když mu najednou dojde müsli, prostě se sebere, nakluše si pro něj a za pár minut je zpátky. A nemu sí celej den strávit třeba v  kurníku, protože „babiččina oblíbená slepice Jiřinka má zaražený vejce už druhej den“.
Tohleto ticho je něco fakt divnýho. Každý město má svoje ticho. Když projíždim v  noci ňákým městem a jedu domů, tak zastavim a vystoupim. Ale musí to bejt docela malý město. Protože v  každym velkym městě… Američani těm městům řikaj city… jezděj auta a lidi choděj po ulicích a bavěj se o tom, jestli se včera dívali v  televizi na to, jak „ten chuligán zákeřně přepad tu starou pani, protože mu nechtěla dát to krmení pro kočky, co měla v  tý tašce.“ Tyhle lidi nemůžou vědět, co znamená ticho ve městě. Ani ty z  venkova. Znáte to, oba extrémy jsou mimo pozorování.
Ňákým lidem to nedělá dobře. Když maj moc času. Ty by se hodili do těch „city“ nebo na venkov. Jenže když přemejšlim, přídu na to, že je dobře, když je to promíchaný. To by se takhle toulali v  noci po městě všichni. A  to by pak žádný ticho neexistovalo.
Včera sem chtěl spát venku. Jenom na zahradě. Musel sem pak ráno do práce. Vytáh sem spacák a karimatku pod strom. Jenom abych to ticho vyzkoušel.
Už sem se zmiňoval o  tom, že nemám rád bouřku, když se mi cpe do mých výpočtů?