Nokturno.net / tvorba / dílko

Kapitola II.
Nabídka,která se neodmítá

Do závodu zbývalo ještě půl hodiny.Sedl jsem si do auta a najednou jsem si zase vybavil celej zástup lidí,který jsem k  smrti nenáviděl.Naštěstí to ale netrvalo dlouho.
„Hej Dexi,tady seš.Všude tě hledám.“
„Kde bych asi tak byl Jerry?“odpověděl jsem už docela klidně.
„No jo,hele pojď se mnou.Představím tě mým kámošům a tvým budoucím soupeřům.“
Šel jsem,ostatně proč ne.Joker začal s  představová­ním.První byl T.K.,kterému viditelně benzin proudil v  žilách.Potom jsem poznal přátelského Biggiho,životního optimistu,který působil jako přesný opak mého já.K  jednomu chlápkovi se ale Joker příliš neměl a jenom na něj zdálky ukazoval……
„Támhle to je Jack,je to místní špička.Dávej si na něho pozor.Kvůli takovýmu zmrdovi nechci přijít o prac hy.“
„Nevypadá,že bys ho měl zrovna v  lásce.“
Joker se na mě váźně podíval.Vlastně to bylo poprvé,co jsem na jeho tváři viděl vážnej výraz.
„Vidíš támhle tu blondýnku? Kočka co?“
O  holkách tohoto typu jsem si myslel svoje ,ale zrovna jsem neměl náladu Jokera nějak provokovat.Tak jsem raději jen symbolicky přikývnul.
„Chodili jsme spolu“pokračoval Joker s  láskyplným a značně naivním výrazem.
„Dokud nepřišel tenhle blonďatej buzík…..hele,možná by ses měl připravit.Za chvíli to začne.Hodně štěstí Dji.Budeš ho potřebovat.
„Díky“řekl jsem a opět jsem si sedl do auta.Vypadalo to nadějně ale pořád jsem musel myslet na to „co když prohraju“.Prohraju a skončil jsem.Skončil jsem……..
Za nedlouho závod začal.Ze začátku jsem zrovna neperlil.Třetí místo ze čtyř nebylo zrovna uspokojivé a měl jsem pocit,že se mi ostatní smějou do ksichtu.Za chvíli se ale stalo něco,co jsem nikdy nezažil.Najednou jsem zapomněl na okolí.Vypadalo to,že jsem našel nový lék na depresi.Za žádnou cenu jsem ale nesměl prohrát.Všechna ta naděje by byla pryč a já bych na tom byl ještě mnohem hůř než před tím.To už jsem byl ale těsně u Jacka a šance na výhru se zvyšovala a zvyšovala.Nemohl jsem tomu uvěřit.Projel jsem cílem asi pět centimetrů před ním.Vyhrál jsem.Jedinej okamžik v  mým životě,kdy se mi něco opravdu povedlo.
„No tak kámo,klíčky“řekl jsem provokativně Jackovi.
Ten si sice zachoval svůj neustále tvrdej výraz,ale všem bylo jasné,jak se cítí.Místní undergroundová hvězda poražená nováčkem,který doteď ani neměl vlastní káru.
„Ještě se uvidíme,vole! Řekl a vrazil mi klíčky do ruky.
„Tys to dokázal!!Já to věděl Dexi,seš skvělej.Konečně tomu namachrovanýmu volovi někdo ukázal,jak se jezdí.“řval Joker na celý kolo.
„Tady je tvůj podíl,káru už máš a teď tě čeká to nejlepší.“
Trochu jsem se podivil,o  ničem dalším nebyla řeč.
„O  čem to mluvíš Jokere?“
„Znáš Dona Nilsona?“zeptal jsem mě.
„Jasně,kdo by ho neznal.Díky němu se v  poslední době nedoporučuje mládeži dívat na zprávy.Co je s  ním?“
„No,ten tvůj výkon se mu líbil a chtěl by si s  tebou promluvit.“
Myslel jsem,že teď už mě opravdu klepne.
„Cože?On je tady?“
„Jo,jasně.Hned tě představím“
Jak jsem si jenom mohl myslet,že se Joker změnil.Než jsem ho stačil zastavit,uslyšel jsem cizý hlas.
„Pěkná jízda synku,řidiči jako ty se špatně shánějí a já zrovna potřebuju,někoho jako jsi ty.Co bys řekl tomu,kdybys pro mě mohl pracovat?“
Chvíli mi trvalo,než mi vůbec došlo,co se to vlastně stalo.
„ N-Nechám si to projít hlavou,pane.“
„Dobře,kdyby ses rozhodnul správně,najdeš mě na tomhle čísle.“
V  tom do mě žduchnul znepokojený Joker.
„Sakra Dexi,co blbneš,tohle je životní příležitost,co by za to jiní lidi dali.“
Musel jsem uznat,že něco na tom je.V  kapse jsem sice měl svých rekordních dva a půl tisíce babek,ale to nevydrží na věky.A  co potom…..
„P-Pane“zavolal jsem za Donem.
„Rozmyslel jsem si to.Jdu do toho.“
Don se usmál a dal mi adresu jeho obrovské vily.Koneckon­ců,vždycky jsem chtěl být „řidič“,řekl jsem si,nasedl jsem do svýho Mustanga a jel vstříc nové budoucnosti.