Nokturno.net / tvorba / dílko

Mladí manželé si koupili byt. Velký, prostorný, sice na dvanáctém poschodí, ale s  nádherným výhledem. Pak ještě koupili všechno, co do takového bytečku patří a byli šťastní. Jenomže zákony schválnosti fungují neomylně a tak se stalo, že uprostřed horkého léta, právě když uhodila osmatřicetistupňová vedra, se jim porouchala lednička. " Dělej něco, Jarouši…" zavelila mladá paní. A  tak Jarouš začal žhavit linky a obvolávat příslušné servisy. Jenomže takovýchhle poruch bylo pojednou mnoho, to jsou ty zákony schválnosti, servisy byly přetížené a žádný neslíbil termín opravy závazně. Být v  pořadí se ale mladé paní nelíbilo a tak Jarouše nepřestávala pobízet, aby něco udělal. Třetího dne po poledni se stal zázrak, Jaroušovi zavolali ze servisu, že posílají mistra. Jarouš koupil basu piv a řítil se domů. U  výtahu se srazil s  mistrem a spolu se vyvezli na dvanácté poschodí. " Tak vám povím.., nechtěl bych takhle vysoko bydlet.. Co když se posere výtah..? " utrousil mistr. V  bytě bylo nesnesitelně teplo, co pro mistra ale problém nebyl, svlékl si overal a v  tričku a trenírkách se pustil do opravy, která, jak se ukázalo, chtěla čas. Snad po půlhodince zarachotil v  zámku klíč a mladá paní stanula na prahu, odkud uviděla mužský zadek v  trenírkách, trčící z  ledničky. " No néé.., tak ten můj to chce spravit sám ? Jaroušek můj zlatý.." pomyslila si. Najednou její oči upoutalo cosi, co viselo z  trenírek. Dostala nápad a všechno ostatní se odehrálo v  několika následujících sekundách. Přiskočila k  trčícímu zadku, zavrčela jako tygřice a rafla po čouhajícím nádobíčku. Jeho majitel zařval hrůzou a jak se chtěl prudce vztyčit, aby zaujal obrannou pozici, uhodil se do temene a v  bezvědomí se sesunul na podlahu. Tehdy mladá paní spoznala svůj omyl a zařvala taky. Z  koupelny vyšel Jarouš, v  rukou láhve s  pivem a udiveně hleděl na svou ječící ženu a na podlaze ležícího mistra. " Co se to tu, proboha, stalo..?" zakoktal vyjeveně. " Neptej se tak debilně, Jarouši.., a dělej něco.." Jediné, co ho napadlo, bylo zavolat záchranku. Byla tam dřív než stihli mistrovi obléknout overal. Mistr nejevil známky života a tak ho položili na nosítka a chtěli vecpat do výtahu. Takový kulový… Výtahová klec byla malá a ať to zkoušeli tak či onak, nevecpali. Záchranáři se proto rozhodli, a správně, absolvovat cestu z  dvanáctého poschodí po svých. " A  jak se to vůbec stalo..?" vyzvídal cestou doktor. Mladá paní, poskakujíc vedle nosítek, líčila všechno tak barvitě a živě, že záchranáři začali smíchy řvát a na prvním poschodí jim chudák mistr sletěl z  nosítek a skoulel se do přízemí. Mistr se v  nemocnici probral a udiveně kulil oči, že kolik sádry to má on na sobě, když šel jenom opravit ledničku. Nechápavě kroutil hlavou a sténal bolestí. Taky jak by ne, hlava samá boule, zlomená klíční kost, plus předloktí a fraktura holeně, to tedy bolí…