Nokturno.net / tvorba / dílko

Já myslela že tě znám
a vidíš, jsi úplně jiný.
Tak krásně mi s  tebou bylo.
Šli jsme se projít a drželi se za ruce,
koupil jsi láhev vína na zahřátí,
na lavičce mi šeptal krásná slova a popisoval souhvězdí na nebi.
Řekl jsi: „Moje princezno, chybí ti jen hvězda na čele“.
A  já byla jako ve snu.
Tělo schoulené v  tvém náručí a cítila se tak bezpečně.
Pak najednou ocitla jsem se v  tvém pokoji a rozechvělá čekala co bude dál.
U  hořící svíčky, prožili jsme spolu krásný večer, ale já musela jít….
Můj svět se změnil.
Netušila jsem však, že jen na tak krátkou dobu.
A  dnes?
Napsal jsi slova, která bolí: „Člověk, kterého jsem poznal a nikdy už ho neopustím….“
Tyto slova patří jiné, ne mě. Bolí, tak moc.
Už za tebou nepojedu přes půl města.
Večer, v  dešti, klidně i  v bouři…..
Už ne!!!!!