Nokturno.net / tvorba / dílko

Copak jsi dostalo do vínku, děvčátko?
Snad jen to, že navštívíš tento svět nakrátko
A rychle poznat bys mělo, že mnoho lidí nosí jen pozlátko.
Snad jen to, že pochopit bys mělo,
Co může se Tobě stát a v žití stát by se mělo.
Snad jen to, že v dimenzi té jsou věci dobré i zlé,
Potkáš se s oběma, bohu-žel či -dík, a vskutku velmi být velmi bolavé.
Snad jen to, že poznat máš to něco málo z hezka a příjemna,
Ano, i lásku, slast, dobro a něhu, touhu z pohádkového sna.
Snad jen to, že zažiješ i bolest, zradu, chvíle smutné, jak ze zlého scénáře.
Nátura člověčí je vskutku podivná a velmi daremná, i když až pak prosí u oltáře.
Snad jen to, že až budeš připadat si tak nějak šťastnou,
Že vždy najdou se prostředky, které Tě setnou.
Snad jen to, že sudičky ty, jež u kolébky Tvojí stály,
Cos z věštby myslely vážně a něčemu se některé i smály.
Snad jen to, a to především, že život i umí být i zázrakem, že kouzlíš.
Jakým vědět bys chtělo? Poznáš to, až další bytost, jak matka Tvá Tebe zrodíš.
Snad jen to, co samo by sis přálo mít
A možná taky návod, jak si s tím vším poradit.
Snad jen to, že cestou svou bys mělo vždy a směle jít,
Že neměla by ses z ní nikdy odchýlit.
Snad jen to, že verš předchozí je blbost pouhá,
Neb máš-li šťastna být, pak cesta ta bývá trnitá a dlouhá.
Snad jen to, že některá z sudiček Ti možná i sílu dala,
Bys kráčela vždy vzpříma, hrdě a pevná bylas, jako skála.
Snad jen to, že jiná řekla třeba tolik, a nic více,
Že ač snažit se budeš sebevíc, jen ona určí délku Tvojí svíce.
Snad jen to, že většina sudiček vetknula Ti do vínku jen klady,
Však bohužel, i v říši sudiček byly, jsou a budou také jedovaté baby.
A proto děvčátko, dovoluju si Tobě popřát za všechny pozitivní lidi,
Ať zlo, pýcha, nenávist a vše špatné z cesty se Ti klidí.
A ještě, děvčátko, přeju Ti ze srdce celého,
Ať nepotkává Tě v životě moc ani často nic špatného.
Buď tedy šťastné, děvčátko,
Neboť zde, na světě v žití, jsi toliko nakrátko.