Nokturno.net / tvorba / dílko

Otevřel jsem voňavé psaní
a začal číst lásky vyznání:

Můj Petře,
pamatuješ, když držel jsi mne v náručí,
já jen lehce hlavu zaklonila,
abych ti mohla vidět do očí...
Lásko, nebyl jsi můj první, ale přísahám,
že mou přízeň jen málo mužů mělo,
jsem žena, chtěla jsem být milována,
ale oni, ach, chtěli jen mé tělo.
S tebou to bylo jiné, sladké a mámivé
a nikdo ti, věř mi, roven není...

Pak čet jsem další řádky šálivé,
no já měl náhle pocit provinění.
Ach ano, bylo to hezké psaní,
psané s citem,
jenže fatální omyl jeho upřímnost setřel,
protože já - Karel - měl být adresátem,
ale psaní začínalo - můj Petře...