Nokturno.net / tvorba / dílko

Mela by být štastná, že už ho má,
Ze ma co chtěla a on se jí nevzdá.

Snad to byla láska,snad jen pobláznění,
ale to co bylo,u ní dávno není.

Pryč je radost z polibků,konec vášně,touhy,
pryc je něha z jejích dotyků a na nem vidí jen šmouhy.

Možná ji má pořád rád,snad spatřil její bolest,
teď však dívka zmatená sedá si na pelest.

Kam odchází láska pak když nastupuje soucit,
ptá se až teď zmatená, když sama má ten pocit.

Chtěla by mu také říct ty láskyplná slova,
též mít lásku v očích, když dívají se oba.

Už to asi nedokáže, to ji právě bolí,
ona myslí na svobodu, on se k ní zas tulí...