Nokturno.net / tvorba / dílko

(Věnováno Elis)

v zahradách nasycených kostmi
mých nespoutaných lásek
projel traktor s pluhem naděje

na mém mrtvém těle ubylo pár vrásek
a srdci zmizely výmluvy, že se nic neděje
...

asi otevřu víko od rakve
podívám se
kolik kytek uhnilo ve váze
kdo z rodiny přibyl
a pak půjdu za ní...

brigádníci z márnice
připravili mému tělu hygienu,
i přesto cítím na bedrech
skvrny z ukáplého rumu

...jak žalostné...

v zemi byl klid
rozený ráj
hmyzu dal jsem slib,
že zas se vrátím...

aj !
jsem bos
Ti ulejváci mi nedali boty !

...už ji vidím
umírněná anarchistka
se srdcem včely
proudí z ní myšlenky,
o které ráda se dělí
sladký úsměv
oslazuje med,
co z úst v mžiku bych sněd

kytkou z vázi
pohledem živého
doufám v lásku

...

tiše

bez

bot

© 01.07.2004