Nokturno.net / tvorba / dílko

Beztvaré květy
motlideb mateří doušky a levandule
v barevných stonech
pod roztouženým tělem milence,
tak vroucného a dávajícího
chuť sebepoznání....

Neřknuté věty
hladí klenbu hvězd něžně a provinile,
utonulé v blescích i hromech
prudké vášně v zapomenuté panence
co jazykem laská odříkajícího
svaté žalmy a zvrhlé přání...

Jěště chvilku mi lži, že mé srdce neodráží city, jako měsíc dávající naději nočním poutníkúm straceným na stezkách a pohlcených jeho zlyháním (srdce)...