Nokturno.net / tvorba / dílko

Byla celá pobledlá, ale vypadala roztomile. Její uslintané pohyby byly dokonalé a provokativní. Pako s Dylindžberem na ni hleděli harmonizovaně a jakoby vysmaženě. Vydávali u toho halekavé zvuky a tahali se vzájemně za pytlíky Sluncem roztékajících se karamel. Nesla svůj macatý holý zadek na stříbrném podnose a oni ji i nadále sledovali svým ostřížím zrakem zabudovaným v černý neprůstřelný kufřík. Ten kufřík nesl v jedné ruce Dan Grohmann, můj sex homo kamarád, a v té druhé ruce jsem Dana nesl já. Pro všechny z nás to byla bohyně. Tajuplná. Mystická. Trošku belhavá. A snad i decentně skoliózní. Nicméně co do charakteru a časové organizace dne se celkem vydařila.

Byly dvě poledne. Bar U chlípné ještěrky právě otvíral. Dylindžber zakopl o dlažební kostku, Pako vstoupil dovnitř a Elvíra, tak se ta bohyně nestoudně vyzývavého těla totiž jmenovala, překročila drobnou cupitavou chůzí práh. Uvnitř za pultem seděla nahá, jak také jinak, šedesátiletá barmanka. Měla provokativně scvrklá prsa a ostentativně si připravovala do použitého půllitrového zmrzlinového poháru Krvavou Mařenu. Z reproduktorů se hrnuly odporně ladící zvuky Dunaje. Místní Sjetínské mini kapely - na všechny nástroje tam hrál akorát bývalý přeborník v boxu, Mistr Ducháček. V rohu delirantně zakouřené potemnělé místnosti seděl zaražený a naprosto dokonale neoholený Jude. Bil Zelenou vílu, panenku z nákupního střediska Jednota, oddělení hraček pro pětileté děti, a snažil se budit dojem nenuceně mdlé střízlivosti. My s Danem jsme se tam proflákli právě včas. Mně zůstala celá noha a z Dana celé kusy a cáry a flákoty zkrvaveného masa, sajrajtu, sekané... No prostě různých dalších jedinečných a jen těžko někým dalším napodobitelných fyzických zdrobnělin. Posadili jsme se do kupéčka a čekali, až si někdo něco objedná.

Elvíra svými uslintanými pohyby vzbuzovala dojem úzkoprsého idiota a jen ten její holý propracovaný zadek stál za skutečné povšimnutí. Eventuelně ještě tak za politování. Pako přistoupil nevšímavě k barmance a zeptal se ji, jestli má čas:

,,Hele kotě, co tak trochu zmokvat a připravit mi nějaký extra třídu nápoj!“

Šedesátiletá a jistě i duchaplná nahá barmanka s výsměch vzbuzujícími scvrklými prsy a připravující si Krvavou Mařenu, zvedla na něj kus svého čerstvě vlažně vykaleného pohledu. Její ruka jako tříska se vymrštila jako nějaký nepředvídatelný fantóm z koutu sírou čpícího neviditelného rohu místnosti a uchopila vývrtku. Dalším markantně mrštným pohybem ji zarazila Pakovi přímo vprostřed lebky a intensivně se jala vyvrtávat otvor. V mezintervalech u toho provokativně páchla. Intelektuálně hýkala a občas dokonce vypadala roztodivně. Dylindžber ji už už chtěl praštit baseballovou pálkou, pro kterou si doběhl do nedalekých sportovních potřeb, ale ještě než tak učinil, povšiml si jisté změny - Pako se usmíval. Vždyť on je na šrot! Zadíval se úkosem na jeho čelo prožrané exodusem a zaregistroval i jistou inovaci. Namísto vývrtky tam měl nyní vražený kohoutek. Byl puštěný a vytékala z něj jakási omamná tekutina našedlé barvy s naprosto devastujícími alkoholovými účinky. A když se tak zadíval na jeho přívětivě smršťující se hlavičku, která čím dál tím víc neodbytně připomínala muší hovínko, vybavil si jeho otce. Už se nedivil, proč se mu všeobecně říká Pako. Mají to v rodině. Ale aby neurazil své blízké okolí, vyžádal si též čistou skleničku a začal s konzumací tohoto dokonale zničujícího moku.

Jenže já čekal sex a nějakou akci. Dan se dával dohromady, uždiboval u toho tmavě fialové hrozny a tu a tam prohodil leckdy ironizující smyšlenku. Vzal jsem proto svůj pytlík Sluncem roztečených karamel, protože každý správný chlap má po ruce vždy nějakou tu karamelu, a byl jsem odhodlán přistoupit za Elvírou, a snad i neschopen ji oslovit. Mohl jsem však na ni alespoň tupě zírat zblízka, což samo o sobě byl klad a něco to znamenalo!

Avšak zcela bez rozmyslu jsem pojednou nečekaně dostal rozum a docela střízlivý vyvrávoral z baru U chlípné ještěrky. Uvědomil jsem si svoji morální skleslost a šel si do věžáku koupit čučo. Musel jsem si jít za každou cenu odpočinout do parku, kde jak jsem pevně doufal, potkám svého toxického gurua Kozla, techem prostoupeného Bobíka a prostě další spoustu z pestré přehlídky Sjetínských smažek. Hawk.

24. června 2004

Chlív out

(z cyklu Mini lži, mini pravdy)