Nokturno.net / tvorba / dílko

Čím víc mi ubližuješ,
tím pahltněji polykám
měsíční světlo
a trhám povrazy z břečťanu
a chci výt...

Čím víc, se tváříš že mně nemiluješ,
tím rychleji od tvých lží utíkám
po polibcích kterých se tělo zřeklo-
chladné jako hřbitov po ránu-
nech mně být!

Čím víc se odtahuješ,
tím nejistěji tě obejmu
jako hadí žena-
stehny a sliby,
že tě opustím...

Čím víc mi naslibuješ
když v sebe tě pojmu
jako mořská pěna
šeptající nahé rýmy
a pak se rozpustím...

Tím víc mě strácíš-
mezi prsty ti proteču.
Tím víc ve mně strácíš-
neohlédnu se a uteču...
Tím víc mě strácíš-
pryč od tebe se po čtyřech povleču...
A tys to tak nejspíš chtěl...