Nokturno.net / tvorba / dílko

Matoni by měl začít nosit podvazky. Jinak to nevidím. Samou racionalitou mi vstává hrůzostrašná pleš na hlavě a jsem až kvapně vyvážený. Jeho bleděmodré tělo s černými chlupy si žádá daleko výstižnější image. Chtělo by to ještě tak velké černé masařkovité sluneční brýle a procítěně duchaplné chování. Jak k hmyzu, tak i stejně k člověku.

Včera jsme seděli s Robertem pod stromem. Popíjeli láhvové, kouřili cigaretový dým a rozplývali se nad mladými holkami. Miluju snad až bezbožně mladé holky. Jejich nedovyvinutá prsa jsou tak rozkošná a ty tvářičky přímo naducané zhoubnou naivitou. Z očí jim plane sex. Chodí po Polance v hojných zástupech a jsou jich celé houfy. Za nimi se pokradmu trousí poloobnažený Matoni ve svém slušivém a velmi střídmém fetiš oblečku. Řitní půlky mu dráždí velice úzký proužek výrazně červeného latexu. Drtí se důtkami jako nějak flagelant a každou chvíli se chce nechat upálit. Miluje sice život, ale nesnáší pokrytectví mezi lidmi. Smekám před jeho ryzím existencialismem i nad oranžově odbarvenou kšticí, a ptám se Roberta:

,,Uděláme mu menší rozkládku? Alespoň pro začátek.“

Robert se na mě zaraženě podívá. Poté z úst vytáhne svoji čerstvou zubní protézu, protáhne se v obličeji a úplně přesně jako nějaký břichomluvec ze stříbrného filmového plátna povídá:

,,Neblázni! Nejsem přece šílenec, abych se zaobíral byť jedinou fyzickou činností. Samozřejmě vyjma sexu.“

A já ho koneckonců chápu. Robert má totiž jednu nezměrnou vášeň. Ne jako Matoni, i když i ta je vysoce morální a nosí v sobě obsaženy společenské plnohodnoty. Robert totiž strašně rád plodí děti. Objíždí s nemalou námahou všechny spermobanky co jich je v republice. A jak se u nás s oblibou říká:

,,Chceš-li poznat dřinu, kup si kolo Ukrajinu.“

A proto ani on jinak nedal a zakoupil si tento ďábelský stroj před hospodou od jednoho nevidomého opilce za pět prstů. Napřed ho znehodnotil čistým metylalkoholem, a pak jeho mrtvolu přivázal řetězem k zrezlému stojánku na kola. A nyní objíždí ústavy se spermiemi a znásilňuje sestřičky, protože na zkumavky on nevěří! Robert je můj kamarád a velký vzor.

,,Ale já myslel, Petře, že tvůj jediný a největší vzor jsem já,“ řekl Matoni a našpulil ke mně úpěnlivě spodní ret, přičemž si propíchl beztak již nateklou prsní bradavku injekční jehlou. Matoni je prostě piersingový frajer a při své chůzi ne nepodobné sambě, kdy snad až příliš často po sobě krčí koleny, řinčí a chrastí okovy jako pominutý středověký blázen. Matoni je taky můj kamarád a vzor. Kam se podívám, tam je to nějaký kamarád a vzor.

Tak kupříkladu Stará Pizda, co jen tak mimoděk obsluhuje u Pavlíků. Přiřítím se tam včera jako mokvající souchotinář. Odhodím z baťůžku plíce a snažím se bezmocně pohnout svými scvrklými svaly v nohou. A když konečně usadím své neblaze námahou napuchlé prdítko ke stolu a mám skutečně neskutečnou žízeň, ona si klidně rovná hořkou čokoládu v regálu a potutelně se na mě usmívá svým pokryteckým uchem, v němž se ji mimovolně objevuje v krátkých, ale pečlivě načasovaných nesmělých intervalech tik. A jak tak čekám na to pivo, uzřím u protějšího stolu obstarožní karikaturu Jamese Bonda, jak zcela afektovaně má v úmyslu ukousnout tomu malému dítěti hlavu! A z čeho vzplanul tento hněv bohatý na nelidskou brutalitu? Malý, asi čtyřletý parchant třímal v ruce slané tyčinky. A James, z něhož odpadávaly husté chuchvalce senility a stékaly cákance nostalgické bestiality, dostal na ně chuť, protože jeho snacha na něj sere a v neděli mu připravuje pouhé dva obědy!!

,,Je to blázen,“ řeknu Staré Pizdě, která mi konečně donesla onen kýžený pivní mok a pokouším se o úsměv. Její tvář je ale poseta smrtonosnou vyrážkou debility. Nejsem si jist tím, zda-li ovládá vůbec lidskou mluvu. Zatím jsem ji slyšel jen vydávat bohabojné skřeky. Ale venku svítí hřejivé Slunce. Bylo to poledne a dalo se očekávat, že ještě ten samý den nastane i večer. Možná se dostaví i nějaké neurčité báječné chvíle plné produktivní promiskuity a mladistvých delikventek. Nymfomanky pod zákonem posedlé sexem a četbou Tibetské knihy mrtvých. Ty holky se v dnešní době tedy už naprosto s ničím nepářou!

25. června 2004

Chlív out