Nokturno.net / tvorba / dílko

Odhrnul´s nebesa
a vykročil k oknu...
Noc je hlasitá a pahltná,
vztahuje k tobě chladné prsty...
Poddáváš se.

A chrliče pláčí nad tebou,
slzy stékají po ohyzdných tvářích-
tvých.
Démoni tě k tanci zvou,
ty taky máš chuť vypít hřích-
rozkoš-strach-vzlyk...

Strnulost a noblesa
a mladost co jsi spolknul...
Moc je nádherná, je jenom tvá.
Vúně krve roztrhne ti nozdry...
Již neskrýváš se.

A drak tvého rodu rozpřestřel křídla pod klenbou-
symbol ďáblových knežích-
jsi jedním z nich...
Věčné mládí je hanbou tvou
a taky nejobscénnejší z milenek tvých.
Vražda je jen zvyk
a pro tebe již železná košile...
Po těch staletích...
Rytíř co zbloudil bez cíle.
Modla těch co vyhřívaj´se v prokletích,
zaslepeni romantikou hřbitova-
ještě´s je málo k bázni vychoval.
Však doba kúlu v prachu zmizela
a jenom ty jsi zústal- relikvie, hrdina a mizera...