Nokturno.net / tvorba / dílko

Rozbřesk přichází tak brzy
a ráno není nikdy moudřejší večera
jen zabít čas do soumraku
a pak se jen dívat jak zas krade mi jej jitro.

Zpívám smutným očím,
nehtům zlámaným
roztřeseným nohám
rysům strhaným.

Zpívám o kouscích tepla,
co s každým dnem zahazuješ
o paprscích světla
jichž se zbavuješ.

Zpíváš o nenávisti
a snažíš se ji popřít
nemohu tě očistit
můžeš se jen zakrýt.
(stejně tak jako každej z nás)

Můžem si hrát
a dělat, že jsme veselí
že všechno není **** (špatně)
třeba tomu i začnem věřit
a všechno bude fajn...

třeba... snad...