Nokturno.net / tvorba / dílko

Ženy už jsou takové. Ale raději vám to nebudu prozrazovat. Člověk by mohl utrpět šok a už by se možná ani nenapil piva. Chodí často do práce a podepisují spoustu papírů. Když tu do kanceláře vstoupí Machala. Má na sobě svůj obligátní penis a bílé ponožky. Tváří se usebraně s výrazem samce v říji. V ruce třímá lejstro. Je to kus bílého nepopsaného papíru. Přistoupí sebevědomě k inkriminované úřednici a vyloží před ní karty na stůl. Je to srdcové eso, pikový kluk a křížová desítka. Měl je schované mezi řitními půlkami. Rošťák jeden.

Úřednice, tajuplná Pulina, se na něj usměje, trochu ho vytahá za předkožku dokud Machala doslova nezrudne bolestí v obličeji, a zeptá se ho:

,,Copak by sis přál, chlapče. Vypadáš tak eroticky, že by na jednoho přišel druhý s chtíčem.“ Roztáhla doširoka nohy a čekala na odpověď. Ale Machala neuměl mluvit. Jen před ní položil ten čistý bílý list a gestikulací společně s mimikou se ji snažil přesvědčit, aby mu z toho zhotovila lodičku a nebo aspoň v nejhorším případě vlaštovku. Trvalo to po několik dlouhých hodin. Tajuplná Pulina si mezitím udělala pedikúru a nakonec řekla:

,,Ne!“

Podívala se stroze na hodinky a dodala:

,,A stejně je už navíc čas odebrat se domů.“ Vystrnadila Machalu z kanceláře a oblékla se. Napřed na sebe hodila kalhotky, šortky z ošoupané rifloviny a poté omšelé žluté tričko, které ji naprosto ledabyle začalo viset na ramenou. Vypadala provokativně, ale dalo se to překousnout.

To bylo v pátek, protože včera byla neděle. A v neděli byla u nás pouť. A na pouti jsou kolotoče, spousta piva a zmrzliny. Byl tam též Machala se svým penisem a bílými ponožkami. A samozřejmě nescházela ani tajuplná Pulina. Ta vypadala obzvláště poutavě. Světélkovala jako nějaký poutač drobnými světélky vánoční výzdoby, kterou si omotala kol celého těla, což byl také koneckonců její jediný oděv. Ubírala se mezi početnými davy naboso, zářila do všech stran a táhla za sebou žluté umělohmotné káčátko umístěné na čtvero sytě červených kolečkách. Lidé se po ní ohlíželi a mužům vstávaly penisy hrůzou. Takový řitní otvor tedy ještě ve svém životě na vlastní oči neviděli. Ke všemu byl plný céček a jedno z nich, myslím, že to byl paragraf, dokonce trčelo ven. Její zadek by skutečně mohla obdivovat i samotná Iva Prdelatá, ale ta už byla tak našrot, že ležela pohozená na břehu Senice v trávě a střídalo se na ni asi tak dobrých dvanáct chlapů. Jejich manželky jim u toho zaníceně asistovaly. Masírovaly jejich svaly, povzbuzovaly je hysterickým řevem a na videokameru natáčely jejich vrcholná vyvrcholení.

,,Tedy se mnou takovou ejakulaci ještě neměl,“ postěžovala si jedna z nich. Stará čtyřicetiletá spořádaná žena v domácnosti a matka dětí. ,,Musím se té holky potom zeptat, jak to dělá. Třeba ji nějak zvláštně zatíná.“

Toho jsme si ale já s Jitkou Pernickou nevšímali. Hagis ji šel koupit cukrovou vatu a my sme si šli zatím trsnout žabí tanec. Hrála nám k tomu Polančanka a místní frajeři na nás pokřikovali různé impertinence a házeli po nás pivními láhvemi. Jednu nedopitou jsem si ve vzduchu chytil. Vyzungl ji a mohli jsme začít řádit. Taneční betonový parket byl jenom náš a několika roztomilých dětí navlečených v kýč. Páru drobnými pečlivě mířenými kopanci jsem je však záhy smetl z cesty. Náruživě jsem uchopil Jitku Pernickou a vyhodil ji do vzduchu, pročež jsem se po svých holých kolenou vrhl k pódiu a zpod něj zvolal na kapelu:

,,Ste mí bozi.“

A ihned poté, co jsem sklidil potlesk, jsem usoudil, že bych se mohl jít posadit zpátky na svoji soukromou lavičku a dát si uzenou klobásku. Jitka Pernická měla rozbitou držku dolepenou krví. Ale protože je to tak hezká holka, věřím tomu, že se to brzy jistě aspoň trochu spraví.

28. června 2004

Chlív out