Nokturno.net / tvorba / dílko

(******Omlouvam se za absenci hacku a carek******)


Byl jsem v tramvaji a sedel. V usich sluchatka a hudba tak, abych je neslysel. Lidi. Vsude okolo a vnimal jsem kazdy detail. Lide, kteri meli radost. Lide, kteri byli smutni. Lide, kteri byli zamilovani. Lide, kteri me odsoudili. Lide, kteri se me bali. Lide, kteri ve mne videli neco vic. Lide, kteri si hrali na rebely - se smajlikovymi cvocky - jak absurdni. Lide, kteri se vraceli z prace. Lide, kteri pili pivo z lahve, aby udusili zizen ze sve krute zametacske prace. Videl jsem za jejich dusi. Videl jsem jejich osudy a jejich bolest. Vsechno bylo tak absurdni - az lidske. A ja tam sedel a vnimal detaily. Sesite trhliny v chlebniku jedne zadumane slecny. Cerny kabat, jeany, bile boty a zluta placka se smejicim se smajlikem jedne radoby punkerky. Spinave rukavice zamestnance Komwagu, ktery se vracel z prace a v ruce mu tkvela lahev Braniku. Zcela lhostejny mladik okusujici si nehty. Vsechno jsem videl. Pak jsem se podival naproti sobe do skla - byl tam odraz vsech tech lidi, jen muj ne. Lekl jsem se. Pak jsem se tam zase objevil - jaka uleva! Slunecni bryle v noci. Citil jsem se jako ve 2 rano, ale bylo sotva devet. Vystoupil jsem a v rytmu muziky domu. Pamatoval jsem si, jak jsem se kamaradil s duchem Louise Armstronga, jak jsem se dival na slecny v cervenych minisuknich a santa-clausskou cepici. Pamatoval jsem si, ze jsem obletel svet. A pak jsem se ocitl na ulici - temne, studene, plne neznamych lidi a zcela sam.