Nokturno.net / tvorba / dílko

Až k vzteku je jak zarytě
a naprosto nepokrytě
hlodá mě zima do řitě.
V kapse mi cinká jenom klíč,
co zbyl mi, když šel jsem pryč.

Tak si mě klidně, klidně znič.

Kopni si, když jsem na zemi
a dál a znova směj se mi.

Otloukej mi o hlavu,
že si za to všechno můžu sám
jako by to s každým dalším vyřčením nabíralo na významu.

Jako by tady byla naděje,
že po sté si to už konečně
uvědomím.

***

Koupím si konzervu
a budu si představovat, že jídlo uvnitř je tak chutné, jak vypadá na obalu
ale nebudu ji otvírat
ne, radši ne.

Dnešní konzervy nejsou k tomu, aby se otvíraly.
Pandořiny skříňky,
trojští koně;
klíčový moment je ten, když obal upoutá zákazníka
a ten si šáhne pro plechovku do regálu,
pak už je všechno jedno.

Dnešní životy nejsou k tomu, aby se žily
koho zajímá, co se děje v tobě?
ale běda ti chlapče, jakmile nemáš patřičný obal.