Nokturno.net / tvorba / dílko

V troskách Ílionu jsem s Tebou tančil
Kde Homér skládal svůj krvavý Daktyl
A když šílený Nero zapálil němý Řím
Já pro Tebe zpíval pod nebem ohnivým

V časech rozkvětu i pusté dekadence
Na prostý hrob Tobě jsem skládal věnce
Bylas mým osudem, touhou i prokletím
Hnalas mě vpřed na mé cestě za štěstím

Do mého srdce jsi zabodla tisíce háčků
Vysála duši mou na prádnou skořápku
Opustila mě jako psa trpícího prašivinou
A přesto se sám sebe ptám čí je to vinou

Že jsi mi stále klenotem nejdražším
Že bez Tebe svůj život bídný žít nechci a neumím