Nokturno.net / tvorba / dílko

Tohle je báseň pro Tebe,
pro Tebe z lidského popudu.
Byli jsme lidé,
byli jsme hráči.
Teď už tu ale nebudu,
nepodléhej však pláči.

Byli jsme malí lidé,
dětmi jsme se zdáli být.
Jenže doba je jiná,
Ty jsi jiný.
Musíme s tímhle žít
bez jakéhokoli pocitu viny.

Jsem jako motýl bez křídel,
Ty jako ostrá břitva.
Než mne odnese příliv času,
než proměníme se v ptáky,
pojďme si aspoň užít posledního jitra,
než rozplyneme se a obejmeme mraky.

Tohle je báseň pro Tebe,
Ty někdo,
kdož mě chrání.
Až zmizíme v dnešním soumraku,
až svlékneme si šaty,
zbudou nám jen tajná přání.
Už nebudeme tady.