Nokturno.net / tvorba / dílko

Ty mlčíš a já utírám si slzy,
zklamala jsi mě totiž příliš brzy.
Slzy mě tehdy pálily moc,
plakala jsem snad celou noc.
Bolest vždy přehluší chvíle krásné
a svíčka v mém srdci pomalu zhasne.
Z těla mi odchází nabytá síla
a duši opustila má známá víra.
Milovala jsem ho víc než sebe,
víc než jasně modré nebe.
Tys to moc dobře věděla,
však slyšet si nic nechtěla.
Když ses mi pak ani neomluvila,
poslední kapku citu ve mě si zabila.
Zatrpklá a cítím se sama,
byla to pro mě dost velká rána.
Máš ho teď jen pro sebe,
neřekla bych to do tebe.
Proto sem tě s ním seznámila,
a ničím se tehdy netrápila.
Teď už vím, jak velká chyba to byla,
a byla bych hloupá,kdybych se nezlobila.
Už pro mě neexistuješ,
řekla sem to kdysi, pamatuješ?