Nokturno.net / tvorba / dílko

Má hlavu olysanou od stínů
a šátek z patiny jí studí
Stříbrní netopýři na něm souloží.
Do oken jehly hvězd jí bodají.

Na asfalt noci oči vyteklé.
Do rána zaschnou pod měsícem.
Snad kdyby mohla tak by odešla
Tou cestou krkolomnou, kam odcházejí věže

Žíznivá stařenka tam za plotem
Kamenným prsem kdysi město kojila
Jak flaška dopitá ted trčí do prázdnoty
Opilá samotou a měsícem.