25.01.08 | moth, @, další tvorba | 2202 x | vypínač
Má hlavu olysanou od stínů
a šátek z patiny jí studí
Stříbrní netopýři na něm souloží.
Do oken jehly hvězd jí bodají.
Na asfalt noci oči vyteklé.
Do rána zaschnou pod měsícem.
Snad kdyby mohla tak by odešla
Tou cestou krkolomnou, kam odcházejí věže
Žíznivá stařenka tam za plotem
Kamenným prsem kdysi město kojila
Jak flaška dopitá ted trčí do prázdnoty
Opilá samotou a měsícem.
nenávist pocit osud horor erotika ... x haiku vzpomínka město mládí momentka život touha láska antilistí příroda zima humor smrt vyznání zoufalství hrůza tma povídka les strach sobota temnota aa naděje noc čas emoce srdce beznaděj podzim vztah . fantasy vztahy deprese samota marnost krev cesta smutek horror voľný verš žena jen tak bolest přetvářka svoboda sex pocity realita poezie .. sen * zklamání
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866