Nokturno.net / tvorba / dílko

Čas, ten zabiják krásy,
čas, ten nositel spásy,
chce s námi hrát hru smrtelnou,
chce hrát za cenu jedinou –
za cenu našich duší.

A my, lidská stvoření,
k záhubě, k zániku stvořeni,
prát se s tím katem lidských životů chceme,
a proto proti němu tolik zaslepeni jdeme,
jdeme věčnou, prázdnou pouští.

Čas, ten soudce ztracených,
čas, ten mučitel nevinných,
tolik ubíjí naši mysl, z našich těl srdce rve,
usmrcuje lásku a nevinnost, vrhá pod nohy vše zlé,
my oči jen klopíme a slzy smutku roníme.

Tuhle hru nikdy nemůžeme vyhrát,
prohráli jsme už na začátku, to musíme přiznat,
čas, ta hrozba věčnosti nad námi visí,
vždyť není nikoho, kdo naše žití vzkřísí,
a s časem na bedrech jednou skonáme.