Nokturno.net / tvorba / dílko

Vůně mandlových srdcí
a láskyplných slov
vedla mou dlaň k ohni,
kráse,
jasu
smutných očí sov.

V opiu třpytu hvězd,
zlostně se potáceje
a v deliriu noci
(samotný smrti stesk)
ožralý notně kleje

Ghetto snů malomocných
křičelo v ďáblů rej,
vrah dýkou v sebe ryl
(chtíčem klín trhaje)
milostnou epopej

Zoufalce dlaně teskné
vzpínaly k vesně šrámy plné
krve,
doufaje v hlas jarem potrefené
krásy,
jsa šílená zatracením šeptala:
„Už
zase
slyším
ty
hlasy.“