Nokturno.net / tvorba / dílko

Jak Ďáblův rukopis, ó Matko svatá,
páchnou mi sírou útroby.
Skráň leští peruť nestydatá,
co počestnost se zlem násobí.

Jak staletý pel kůže chladná
spánky tepe do skály,
paže mé jsou lože velmi zrádná,
jež poutníky svádí v úskalí.

Lůno, ta masožravá orchidej,
přístav tisíců zbloudilých hříchů.
Do chřtánu vtáhne tě v démonů rej
i duše temná splyne v tichu.

...

Příslibem tabáku prsty hrají,
na struny z tepen tažené
a vábí pocestné na kouzlo jinotají,
na žalmy děvky zkažené...