Nokturno.net / tvorba / dílko

Chvíli jsem prostě jen tak přecházel po místnosti se sklenkou Tullamore Dew v ruce, občas se zastavil, napil se a vychutnal si to. Když byla sklenice prázdná, položil jsem ji na bar v kuchyni a zapřemýšlel nad tím, jestli si mám ještě nalít. Rozhodl jsem se, že zatím počkám. Přešel jsem k velkému zrcadlu v chodbě a zašklebil se na sebe. Chlast mi už pomalu lezl do hlavy a tak jsem začal před zrcadlem dělat různé pózy a rozmáchlá gesta. To jsem byl celý já. Blázen, snílek a egoista. „Jsem rytířem ve světě plném špiny a zločinu,“ zakřičel jsem a tasil svůj imaginární meč. „Nebojte se spanilé dámy, jsem tu od toho abych vás zachránil. Pojďte se mnou do mých komnat a ulehněte na mé lóže. A hned půjdem na věc.“ Sakra nešlo to. Byl jsem příliš odrbanej a bezcharakterní, než abych mohl bejt nějakej ctnej rytíř ve třpytící se zbroji. Tak jsem toho nechal, zahleděl se na svůj odraz a prohrábl si rukou vlasy. Trčely mi na všechny možné strany. Nakonec jsem si rukou přejel přes tváře a bradu. Začínal jsem mít pěkné strniště. Měl bych se nechat ostříhat a oholit se. Pak jsem se vrátil zpátky k whisky. Půlka flašky na mě ještě čekala.