Nokturno.net / tvorba / dílko

O životě
Svět je zde představován jako obrovská, neustále se přeměňující masa, která si zachovává své jsoucno – to je však neustále přetvářeno. Takto vypadá Nietzschův nekonečný (nazad i dopředu) dionýský svět. Dění ve světě je tedy utváření vztahů mezi stupni sil – boj. Vůle k moci je tento svět, vůle k moci je síla, která jej přetváří.
Uvažujeme-li svět jako určitý soubor sil a jejich působení, můžeme říci, že světaběh je utvářen sledem rozličných kombinací těchto sil. Byl-li svět vždy a vždy bude, budou nekonečně krát všechny tyto kombinace opakovány => pokud by svět měl nějaký cíl, tento cíl by již musel být dosažen.
Nietzsche pak hlásá radost z nejistoty namísto radosti z jistoty, neutuchající tvořivost namísto příčiny a účinku.

Vůle k moci
Vůle k moci je touha k projevovánísíly. Růst moci je provázen rozkoší i strastí (nic není osamoceno, vše se vším souvisí) – překážka je stimulem k moci.
Stav štěstí – převládnutí moci a vítězství v povědomí.
Smyslovost – chceme stavět svá rozhodnutí na základech tohoto světa. Pohanský kult -> radost ze zdání a klamů, vděčnost za život a jeho fyzické stavy.

Nietzsche prosazuje protimetafyzické umělecké nazírání na svět. Dnešní člověk je mnohojaký, jeho síly se upínají mnoha směry.

Silný člověk
Silný člověk nepodléh pudům, nedělá nic proti sobě. Je schopen ovládat sebe i ostatní, má silnou vůli. Nezeslabuje své vášně, ale ovládá je svou vůlí – proto jim může poskytnout značnou volnost. Takovýto člověk je velký rozpětím volností, které převyšuje svou mocí, kterou je dokáže využívat.
Kultura má ovládat nadbytek sil, užívat je k pokusům, výjimkám. Současná výchova ničí výjimečné ve prospěch běžnosti, vzdělání obrací vkus proti výjimce.
Neexistuje dar z nebe. Za to, jaký člověk je mohou jeho předkové, ve světě není nic zadarmo.

Filosofové
Jedni usilují o utvrzení určitého stavu hodnot, druzí tento hodnotový stav vytvářejí. Nadčlověk = člověk s velkou vůlí k moci, ten, jenž utváří hodnoty.

Náš svět je důležitější než duchovna, to co se odehrává v duchu se odráží navenek – ve smyslech.

O umění
Veškeré mravní nauky jsou projevem úpadku lidstva. Nietzsche rozlišuje dva principy:
Dionýský (opojení) – nutnost tvoření, anořečení životu, absolutní radost, spokojenost, pohanský kult – uznává bytí samo o sobě svatým.

Apollinský (sen) – dokonalé osamocení se, svoboda pod zákonem
Kdo zvolna reaguje (ad apollinský princip), neprožívá pocit boje – slabý jedinec se slabou vůlí k moci.
Umění je podněcováno pohlavním pudem, opojením (nadbytek síly, vítězná vůle) a krutostí.
Vnímat věc jako krásnou znamená vnímat ji falešně – oplétat ji sítí krátkozrakých estetických soudů nesouvisejících s věcí samotnou.
S uměním souvisí láska. Milující člověk je dobrodruhem, překypuje silou, otevírají se mu dveře k umění (korespondence s vůlí k moci)
Lidé si nikdy nesdělují myšlenky – pouze znamení, z nichž myšlenky vyčítáme. Umění = usilí o znamení, úsilí o výraz.

Umělec vidí v obsahu formu, obsah je formální, stejně tak v životě. Milovat věci tohoto světa znamená milovat smysly.

Z Vůle k moci