Nokturno.net / tvorba / dílko

Ledové pohlazení
dechu smrti
žíznící u dveří
mlčky tě čeká
a ty víš že už je čas jít
na druhý břeh
za dětmi
co se hrají u potoku
-Pořád si to veselé dítě
i když paní Staroba
už hodně dávno
zbarvila tvé vlasy
do sněhobílá
a tvé ruce vrostli do berly
Ach dědečku
já vím že moc trpíš
vím proč čekáš
a snášíš ty nesmírné muky
Ona přijde
naposledy pohladí
Tvou utrápenou tvář
a ty spokojeně usneš
v jejím náručí
tak jako ona
když byla miminko
a tys jí vyprávěl pohádky
na dobrou noc
Pak už neucítíš tu bolest
co ti nedá spát
a andělé tě ponesou do nebe
a tam si budeš hrát na skrývačku
s kamarády z ulice..




(Venované ľuďom, ktorí z posledných síl bojujú zo životom /či smrťou?/. Lebo život je vzácny dar a zdravie nie je samozrejmosť...Aby sme sa naučili neignorovať denné sny, a žiť pre dnešok...žiť teraz)