Nokturno.net / tvorba / dílko

Tak jako slzy i listy kolem kanou
a tráva z žalu pomalu už bledne
jak střetnout se můžeš s bázní samozvanou
slába jsi na boj jedna proti jedné.

Každé nové ráno moře spánek smývá
místo v slunce ranní v bílé plachty doufáš
chladný vítr tiše tvoji píseň zpívá
muž je někde v dálce, sama si tu zoufáš.

Hladíš vlhké skály, snad odpověď dají
zdali mocný Odin jejich cestu střeží
a když přijde bouře, dech se hrůzou tají
léto přešlo v podzim, roky tiše běží.

Obrátíš se k bohům, ti tvůj nářek slyší
ti sledují boje, které probíhají
na odpověď čekáš, však žal neutiší
jestli padnul v zemi, kterou dobývají.

Pak v nejvyšší tísni zajdi k stromu duší
poradit se s těmi, jež ho obývají
i bez jejich věšteb smutná žena tuší
podzim přejde v zimu, léta ubíhají.