01.04.08 | moth, @, další tvorba | 2516 x | vypínač
Jednou si vezmu okno na záda
a odnesu až do lesů
Tam otevřu ho k slepým pařezům
odtrhnu závěs pavučin a vykloním se zhluboka
Zelené číše listů za oknem
Slunce v nich perlí jako šampanské
budu z nich pít až dopiju je do stínů
Poslední kapky spadnou světluškám
Stříbrnou cestou zpátky k neonům
mé okno pomůže mi měsíc nést
Doma ho tiše opřu o stěnu
zavřu zas dokořán a rozsvítím
, linkuj! 
, jagg 
srdce marnost zklamání beznaděj poezie aa zoufalství příroda antilistí hrůza svoboda láska život žena vztah x deprese les haiku vyznání naděje emoce vzpomínka fantasy * tma samota sen vztahy .. zima horor čas přetvářka temnota horror smrt smutek pocit noc pocity podzim osud touha strach cesta sobota ... nenávist mládí momentka sex realita jen tak humor krev erotika bolest voľný verš . povídka město
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867