Nokturno.net / tvorba / dílko

Pestrými štíty hospůdek je tetovaná
Monmartru Žižkova se táhne rukávem
Šedivou žílou silnic šněrovaná
prsteny aut se leskne nad ránem

Alejí rozsvícených oken půjdu k západu
holínky komínů než měsíc obuje
Tam slunce zhasíná svou zahradu
večerních pijáků se včelstvo srocuje

Hospůdka Nad Viktorkou plástev medová
pěnivá sklenička mě svedla po cestě
Jak srdce prostitutky byla ledová
skleněné rty jsem zulíbal té nevěstě

Medůzy nonstopů už do tmy žahají
Jak rozkojené bradavky mě přivinou
Do plných pohárů mi verše padají
Za chvíli vítr posnídám a půjdu za jinou