Nokturno.net / tvorba / dílko

Je tu tma...
už zase slyším myši pištět,
sedím v té tmě opravdu dlouho,
skoro už jim začínám rozumět,
jak se mi to přihodit jen mohlo.

Je tu tma...
v místnosti nejsou žádná okna,
jen škvíry na plesnivých zdech,
již více světla nespatří ma oka,
taková úzkost, beroucí mi dech.

Je tu tma...
ležím na podlaze a naslouchám,
slyším kapky vody krajet vzduch,
na stropě zformují ten tvar, hádám,
a pak kap, kap šeptají mi do uch.

Je tu tma...
v této tmě teď dožívám, miláčku,
tohle je to čeho ses tak obávala,
to je cena za naší věčnou lásku,
to je cena za to, že jsi milovala.

Je tu tma...