05.09.04 | čtenář Ajuschka | 2159 x | vypínač
Mžourat do zářivých slunečních paprsků,
Zhlížet se v zašedlých zrcadel odlesků,
Poslouchat šum stromů s napadeným listím,
Jaké to je vím, ale už nikdy nezjistím,
Proč mě to všechno tak děsí…
Při každém jeho úsměvu cítit slabost v kolenou,
Litovat lásku vejpůl zlomenou,
Nechápat vlastní srdce, které paniku křísí,
Pokaždé, když o milost prosí,
Za každou chybou, kterou udělal…
Nemoci zapomenout na společných chvil krásu,
Když připomíná je západ denního jasu,
Myslet na to všechno každou noc,
Mi sebralo všechnu vůli, moc
Být svá…
Už nikdy nebudu taková, jako dřív…
Už nikdy se nepřestanu bát…
erotika samota zoufalství povídka realita nenávist marnost sen osud touha fantasy vzpomínka pocity jen tak .. hrůza vztah vztahy antilistí . žena poezie horor noc deprese vyznání cesta srdce krev temnota mládí život x bolest aa čas město sobota smrt emoce podzim voľný verš naděje zklamání momentka ... beznaděj tma les * zima strach svoboda příroda smutek haiku pocit humor láska horror přetvářka sex
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866