05.09.04 | čtenář Ajuschka | 2210 x | vypínač
Do přeřvané hlasitosti ticha,
Z něhož mi hlava třeštěla nezájmem,
Zazněl hrom, přehlušující záblesk,
Co ničil oslepující záři půlnoční tmy.
S každým novým důkazem živlu,
Běsnícího kdesi za tlustým sklem mé duše,
Se mi srdce sevřelo v dusivém záchvatu,
Škrtíc samo sebe provazem strachu.
Zrak, zběsile tepající v temnotě vlastního svědomí
Najednou jakoby zemřel,
Ustrnul mezi stínem a ranním úsvitem.
Slza bezmoci stekla skrz mou tvář.
Mysl zapudila vzpomínky a zahynula s nocí,
Aby ráno opět vstala do nesmyslného jitra
Plna odhodlání dočkat se příštího večera,
Vědoma si vlastní hlouposti…
jen tak smrt momentka vztah tma čas marnost vzpomínka haiku deprese příroda mládí bolest cesta temnota sobota hrůza podzim poezie * horor zima vyznání horror povídka beznaděj realita samota naděje les svoboda osud krev smutek ... láska nenávist emoce město noc touha aa přetvářka zoufalství vztahy . sex .. strach antilistí humor fantasy sen srdce pocit zklamání žena x voľný verš život pocity erotika
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866