20.05.08 | Sára, @, další tvorba | 2933 x | vypínač
Bojíte se tmy?
Ne?
Taky jsem se nebála.
Dlouho.
Než mě dostala.
Samotnou.
Nepřipravenou.
Číhala za zády.
Už jsem se blížila ke světlu.
V tom se mě dotkla.
Dlouhým studeným pařátem.
Pozdě.
Už jsem nedokončila krok.
Ten poslední krok mě třeba ještě mohl zachránit.
Neměla jsem si být tak jistá.
Měla jsem se bát…
Tmy, černé hloubky za zády.
***
Teď už se bojím.
Teď už ale není záchrany.
Teď už nezbývá ani naděje.
Nic nevidím.
Jen cítím studený dech.
Ale není můj.
Ten můj je ještě horký.
Zatím.
Bojím se!
Prosím!
Bože, prosím!!!
Co to dělám ?
Nikdy jsem v Boha nevěřila.
Neměla jsem proč.
***
Chladnu, můj dech chladne...
Vytrácím se.
Pořád ještě vidím své bledé ruce, stehna, břicho....
Už to nejsem já, kristepane, to už nejsem já...
Tohle už přeci nemůžu být já...
Na bílé kůži prosvítají křižovatky žil...
Jakoby v nich nebyla krev, která by proudila mým tělem.
***
Co to bylo!?
Co to je?!
Kolem mě, všude, stíny!
Stíny černější než tma.
Cítím je, dotýkají se mě.
Ony..., ony mě drží!
Objímají!
Neee!
Musím v sobě vznítit tu poslední jiskru tepla!
Přeci ji v sobě ještě mám!
Musím mít!!!
***
"Ššššš, nebraň se, Černooká, šššššš....
Už dávno nám, patříššššš,
tvé oči to ví, teď je na čase dát i vše ostatní.
Čekaly jsme na tebe, dlouho, dlouho, dlouho...
Tak už se přestaň bránit...
Oddej se nám...dej se nám...
Však my víme, že to umíš.
Tvé oči nám šeptaly své písně.
Byly naše od chvíle, kdy se prvně svojí temnotou podívaly na svět.
Jen ty jsi doufala, že tomu tak není.
Ale přesto jsi věděla, kam patříš a kam musíš jednou dojít.
Černooká...
***
Kde to jsem?
A kdo jste vy?!
Proč mě tu držíte?!!!
***
Nebraň se, Černooká...
Už to vzdej.
Tvá duše patří nám.
Jednou pro vždy.
Ty s tím nic udělat nedokážeš.
Teď už ne.
***
Co to, pro Krista, jenom znamená.
Před očima mi probíhají poslední dny.
Co jsem udělala?
Za co si zasloužím trest.
***
To není trest, Černooká...
Jen tvůj osud se naplnil.
Tvé oči tě předurčily.
Víme, na co myslíš.
Vždy jsme věděli.
Bláhové byly pokusy vymanit se.
My tě pokaždé vrátily na tu správnou cestu.
Cestu k nám.
Nebojuj.
Nad námi jsi nikdy nedokázala vyhrát.
Nebojuj, Černooká.
***
To ne, já se nevzdám!
Bez boje nikdy!!!
Sbírám poslední síly.
Dokážu se vzepřít.
Tělo už mě neposlouchá.
Pozoruji svoji dlaň.
Šedá, popelavá...
Dokážu to, musím.
Vytrhávám se z mrazivého temného objetí.
Utíkám.
Kolem sebe slyším jen skřehotavý tlumený smích.
Klopýtám tmou.
Ale kam?!
***
x aa čas tma humor voľný verš osud vztah pocity krev žena přetvářka marnost strach ... zoufalství svoboda momentka vztahy zklamání erotika smrt antilistí sex .. sobota fantasy touha * naděje beznaděj realita vyznání vzpomínka les povídka haiku srdce cesta deprese mládí poezie jen tak emoce bolest láska život pocit noc . smutek nenávist horror hrůza horor příroda město podzim zima samota sen temnota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866