09.09.04 | Calwen, @, další tvorba | 1883 x | vypínač
„Bože!“ Slyším křičet dívku.
Ona bosýma nohama hladí skálu,
ruce rozpřahá po vzoru havranů.
Už nepláče, jen se usmívá,
když ji první vločka pošimrá tvář.
Její duše už dávno bloudí v jiných světech.
Slastně přivírá víčka
před záplavou měkkého svitu zapadajícího slunce.
„Bože…“ Šeptá.
V té dívce poznávám sebe.
Na malou chvíli letím čistá jako nepopsaný list.
A potom už nikdy neucítím bodavou bolest samoty.
Nikdy.
svoboda město sex nenávist aa beznaděj vztahy . strach život zima povídka přetvářka zoufalství vztah emoce smutek podzim cesta touha naděje momentka fantasy pocit vzpomínka samota noc sen realita marnost les haiku antilistí zklamání osud jen tak voľný verš * hrůza krev temnota .. x příroda erotika sobota tma poezie deprese bolest ... srdce čas horror pocity horor humor láska smrt žena mládí vyznání
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866