11.09.04 | Anemone, @, další tvorba | 2653 x | vypínač
Můj smích je ironie sama,
nechci si už na nic hrát,
vždyť nejsem žádná dáma
a neumím nic, než jen brát.
Jsem zatracená troska a tou navždy zůstanu,
již nemám sílu dál bránit se stvůrám a žít,
dnes v noci někde na ulici trochu jedu dostanu
a do žil si jej vstříknu a aspoň bude klid...
realita nenávist aa láska ... přetvářka horor sobota erotika vztah antilistí čas mládí momentka zoufalství emoce x humor marnost zima naděje samota fantasy strach zklamání vzpomínka * temnota poezie . podzim beznaděj sex svoboda tma vztahy město haiku deprese pocity vyznání smutek jen tak les srdce žena .. život sen voľný verš pocit horror touha hrůza krev osud příroda cesta noc smrt povídka bolest
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866